CLEMENCE Z LEGENDÁRNÍHO PRAŽSKÉHO KLUBU LE CLAN: „NECHÁPU, PROČ BYCHOM NEMOHLI NAŠE ZÁKAZNÍKY TESTOVAT PŘED VSTUPEM DO PODNIKU“
Již více než rok je tady s námi neviditelný nepřítel zvaný koronavirus a i po tak dlouhé době stále není úplně možné vidět přímou cestu ven z této nelehké situace. Pandemie koronaviru má obrovský dopad na mnoho podnikatelů, jejichž služby byly omezeny či zcela pozastaveny. Jednou z nich je i Clemence – majitelka legendárního pražského klubu Le Clan.
Váš klub je jednou ze stálic pražské klubové scény. Jak prožíváte aktuální období?
Já osobně se nikde moc nepohybuju a respektuju všechna pravidla a nařízení. Musím říct, že je to samozřejmě těžké období, protože jsem přišla o hodně peněz. I když nám stát nějakým způsobem pomáhá, nejsou to žádné závratné částky. Naštěstí mám nějakou rezervu, kterou jsem měla přichystanou na stáří, kdy jsem si myslela, že si jednoho dne koupím nějaké vlastní bydlení v Marbelle. Miluju cestování a právě Marbellu, kde mám přátele. Ráda jezdím také na Ibizu, do Portugalska, Anglie, ale i mé rodné Francie. V minulosti jsem jezdila i na delší výlety do zemí, jako je Brazílie či Kuba, ale většinu času jsem tady a starám se o svůj milovaný klub.
Sen o nějakém vlastním hnízdečku v Marbelle se rozplynul, protože všechny peníze nyní používám k záchraně klubu, protože rozhodně preferuju zachránit své „dítě“. A co se stáří týče? Naštěstí mám spoustu přátel všude možně po světě, takže můžu jezdit na prázdniny k nim. Holt prostě nebudu mít nic svého.
To svědčí o velmi blízkém vztahu, který chováte ke svému klubu…
Le Clan je mé dítě a je jisté, že na záchranu klubu bych použila všechny své peníze i kdyby mě to mělo položit. Snažím se však myslet pozitivně a myslím si, že nás brzo zachrání vakcína a svět se zase rozjede. Doufám, že už na podzim budeme moci otevřít a pokud vše půjde dobře, možná už v létě.
Celé to období bylo a je pořádnou ranou pro všechny kluby a je velmi smutné sledovat, co se na klubové scéně děje. Mám mezi majiteli podniků spoustu přátel a vidím, jak se trápí. Občas se setkáváme a je zřejmé, jak jsou ve stresu a doslova nemají daleko od sebevraždy. Je to hodně těžké i kvůli tomu, že nikdo vlastně neví, co přesně se bude dít.
Asi vás moc nevytrhlo ani loňské léto, kdy došlo k částečnému uvolnění omezujících opatření?
Vůbec ne. I přes to, že se podmínky trochu uvolnily, byli jsme omezeni tím, že jsme měli povoleno mít otevřeno jen do desíti či do půlnoci, což přímo pro nás nedávalo žádný smysl. I když jsme se snažili a zkoušeli vymyslet trochu jiné akce, než na které jsou naši zákazníci zvyklí, nepřineslo to žádný efekt.
Kromě toho je důležité myslet na to, jak bude těžké začít opět úplně od začátku. Já tedy sama za sebe musím říct, že jsme připraveni a můžeme klidně otevřít okamžitě, protože jsem si ponechala svého manažera a další zaměstnance, ale ne všude tomu tak je. V některých klubech vyhodili úplně všechny lidi a přímo od majitelů jiných klubů vím, že kdyby měli otevřít ihned, nemají šanci, protože museli propustit celý personál. V našem oboru je navíc hodně těžké najít lidi, kterým můžete věřit. Bohužel zkušenost je taková, že česká vláda rozhoduje vždy na poslední chvíli, takže se nikdo na nic nemůže připravit.
Myslíte, že existuje nějaké jiné řešení?
Za mě by tím řešením bylo dělat zákazníkům testy. Mohli bychom je provádět u vstupu. Vždyť jeden test stojí sto korun a já jsem připravena je pro své zákazníky zařídit a zaplatit. Samozřejmě u testů neexistuje stoprocentní garance zachycení viru, ale jednalo by se o jistý způsob ochrany, díky kterému bychom mohli opět fungovat. Myslím si, že v budoucnu se k tomu stejně přikročí. Dle mého zkrátka existují cesty, jak by se situace dala překonat, ale nikdo je nevyužívá. Podobná věc by totiž šla aplikovat i v jiných oborech.
Už z toho principu mě veškeré zprávy o koronaviru trochu štvou, protože člověk vlastně ani neví, čemu má věřit. Často si píšu se svými kamarády ze zahraničí a ptám se, jak to mají u nich. Je pravda, že občas jsou ty informace trochu zmatené a já jen doufám, že to není nějaké cílené omezení svobody, protože já svobodu miluju.
Váš klub je doslova uměleckým dílem, které jste vytvořila vlastníma rukama a zaznamenal jsem, že jste se nyní rozhodla tvořit i vlastní módu? I tohle má pomoci klubu přežít těžké časy?
Nejedná se o módu jako takovou, ale jak říkáte, jde spíše o merch mého klubu. Chtěla jsem, aby lidé na klub nezapomněli, protože nejen pro mě, ale i pro spoustu zákazníků je Le Clan srdeční záležitostí, takže je vlastně už neberu jako klienty, ale spíše jako rodinu. Vytvořila jsem tak několik zajímavých kousků, které nesou heslo „Victim of Decadence“. Přesně tohle totiž tak nějak vystihuje můj život. Jsem totiž aristokratka, která přišla do Česka, kde původně chtěla otevřít velmi šik privátní klub, ale nakonec se z něj stal afterparty klub. (smích) To pro mě představuje heslo “Victim of Decadence”. Pro mě totiž dekadence není protipólem elegance, když máte styl.
Dnes tak tvoříme různá trika, čepice a spoustu dalších předmětů. Na nich se objevují některá známá hesla, která jsou s Le Clanem spojena jako například “The Best Place You Never Remember” a nejnovější kolekce je zase věnována svobodě, kterou doufám budeme zase brzo mít. Dnes je možné si tento merch zakoupit na našem e-shopu a tím klub podpořit.
